Spolek byl registrován na jméno Max von Stephanitz. Stephanitz byl jízdním důstojníkem a významným kynologem. Velmi výrazně přispěl ke vzniku plemene německých ovčáků. Měl přesnou představu o tom, jak má národní plemeno ovčáka vypadat a jaké musí mít vlastnosti. Své představy dokázal realizovat, a tak roku 1900 byla založena plemenná kniha německých ovčáků. Jako první zde byl zapsán Stephanitzův pes Horand von Grafrath, který se stal modelem pro vznik nového národního plemene.

Celé století existovali v různých oblastech Německa místní pastevečtí psi. Jejich typ a stavba těla sa měnily v souladu s terénem a způsobem práce s dobytkem. V kopcovitých oblastech na jihu se vyvinula odolná rasa pracovních psů s dlouhými předními a mohutnými zadními končetinami, které jsou nutné pro pohyb nahoru a dolu po strmých svazích při zahánění stáda. Naopak, na rovinách severního Německa se vyžadoval atletický typ psa s dlouhým krokem, vhodný na nekonečně úmorné chůze po velkých plochách. V Německu v 19. století postupně narůstal zájem o vlastní domácí plemeno ovčáků. Chovatelé ve Wurttembergu, sami většinou pastevci a rolníci, hledali inspiraci a pomoc na severu, především mezi turingskými psy, aby zlepšili postavení uší a barbu srsti, které jejich psi neměli. Obzvláště se cenilo šedé vlčí zbarvení turingského ovčáka, jehož otevřená povaha a radost ze života patřily mezi žádoucí vlastnosti, které bylo třeba přenést na jižní plemena. Typy srsti různé hustoty a délky sa neomezovaly na konkrétní oblasti, a tak navzdory pozdějším snahám o stabilizaci typu srsti jsou ještě vždy přípustné různé varianty.

Tato snaha neunikla pozornosti příznivcům a 16.prosince 1891 sa zformovala společnost PHYLAX. Rychle však ztrácela podporu, a tak na jejím místě 22. dubna 1899 vzniklo něco, co se mělo stát největší organizací jednoho plemene na světě: Der Verein für Deutsche Schäferhunde - SV, jejímž prezidentem se stal kapitán kavalérie Max von Stephanitz. Von Stephanitz hodnotil ovčáka ve světle nových funkcí a povinností, které podle jeho představ tento pes nakonec bude plnit, ne však místo zahánění stád. Zřejmě nejzřetelnější charakteristikou, kterou bylo třeba využít, byl hlídací instinkt psa, na základě kterého ovčáčtí psi od nepaměti chránili stáda před nevítanými návštevníky a útočníky. Německý svaz chovatelů ovčáků povzbudzoval své členy, aby rozvíjeli všechny tyto pestré vlastnosti, kterými se plemeno německého ovčáka vyznačuje, aby byl tento pes připravený na široký okruh úloh, které ho v budoucnosti čekají.

Německý ovčák brzy začal působit jako policajní pes. Už v roce 1901 SV nabídla použití psa vedení policejních složek. V roce 1903 sa začalo s výkonnostními zkouškami. Výsledky byly natolik uspokojivé, že v mnohých velkých městech vyzývali policejní útvary, aby vyzkoušely a přijali psy jako novou organizační složku prosazující zákon. V Grunheide nedaleko Berlína zřídila vláda chovatelské a výcvikové středisko pro policejní psy. Schopnosti německého ovčáka, které si už policejní složky plně ověřily, se po vypuknutí první světové války začaly využívat v armádě. Výborné sluchové a čichové schopnosti se projevily jako nesmírně cenné při strážní službě, kde psi varovali hlídky před útokem nepřítele. Tyto vlastnosti se využívaly také při vyhledávání zraněných vojáků na bojišti či při doručování pošty do zákopů. Von Stephanitz si jasně uvědomoval, že plemeno potřebuje svůj standard, který by byl dostatečně přesný a podrobný.

Od vzniku WUSV (The World Union of German Shepherd Dog Clubs - Světová únie chovatelů německých ovčáků) se v členských státech projevoval trend přesvědčit domácí představitele chovu, aby převzali původní německý standard plemene, dnes známý jako standard WUSV/FCI (International Cainen Federation - Medzinárodní kynologická federace). Tento přechod je v současnosti završený s výjimkou Spojených států, které se dodnes zcela nepřizpůsobily, ačkoli jsou členským státem WUSV.

Zdroj: http://nemecky-ovciak.sk, Pes přítel člověka